Aktualizace 12.4.   ............ zpravodajství 12 - 14

Zpravodajství č.12, 7.4.2015: 

Velikonoce prý byly nejchladnější za posledních 100 let. V pondělí jsme vstávali ráno do chumelenice, ale vůbec nám to nevadilo. Hráli jsme si na sněhu, našli jsme prima schovku, učili jsme se “lítat”, no prostě jsme se pořádně unavili. Dlouhá procházka po spaní nás neminula, tam jsme šli za sluníčka, zpátky nám zase chumelilo. Přišli jsme jak tři zmoklé slepice a nikdo z nás neprotestoval, když nás panička zabalila a do sucha vytřela. A dnes jsme znovu čuchali v lesíčku, i když se nám nechtělo moc ťapat. Ale jakmile jsme zjistili, že jdeme domů, beželi jsme jako o závod…Sice pomalu, ale krásně se vyvíjí náš vztah se Sissi, každé odpoledne nás opečovává - vleze si k nám do pelíšku nebo jen tak chodí a kontroluje nás. Iriska na ní trpí, žďuchá do ní a pak si před ní lehne na zádíčka :)) Kde jsou ti dva? a proč jsem byla u babičky? čuchala Sissi a vlezla si do přepravní tašky, která byla prázdná, jenom dečka voněla štěníkama. Hledala, hledala - aha, tady, v obýváku! Jsou to ti moji? Nevyměnili mi je? Láskyplně zkontrolovala Iffíka a Irisku, kteří zmoženi procházkou zaspávali zážitek z očkování. Teď se probudili, tak se všichni navzájem pozdravili a paničce tak udělali moc velkou radost! Jo a abyste věděli - dnes jeden pán chtěl koupit Iffíka, ale my ho nedáme!

Zpravodajství č.13, 10.4.2015: 
V lidském životě tři týdny letí velmi rychle a co teprve v tom psím! Neuvěřitelné, že jsme u nových páníčků už tak dlouho. A děláme obrovské pokroky - jednak baštíme moc dobře, až panička musí odměřovat množství žrádýlka a hlídat, kdo co uloví z mističek. Jak jsme od rána často venku, tak nám opravdu chutná. Naučili jsme se hned po snídani chodit na krátkou ranní procházku k babičce (jakmile panička vezme oranžového peška na gumičce, je to znamení). Zahradu už máme “zmáknutou”, víme, kam se schovat, kde nejlépe hrabat ( a překousat co se dá :)), zredukovali jsme počet budoucích květů hortenzií a pivoněk, máme oblíbená místa na čůrání a jiné potřeby. Panička jen doufá, že oplocení zahrady nemá skryté “tajné díry” a nevydáme se na průzkum do sousedních parcel.  Začali jsme chodit do lesíčka na pravidelné procházky, to abychom si zvykali na pachy různé zvěře, o kterou tady není nouze. A doufáme, že nepotkáme nějakého zbloudilého kance, jenom jejich rozrytá bahniště a místa po hledání potravy. Seznámili jsme se konečně s nejmaldší vnučkou Johankou, kterou nám schovávali doposud v kočárku.
 

Zpravodajství č.14, 11.4.2015: 
Pozvali jsme smečku, ve které jsme se narodili, na procházku do našich lesů, aby také viděli, jak je u nás krásně. Počasí nám vyšlo nádherně a myslíme, že si to všichni užili. Fotečky vám určitě ukáže panička smečky a my připojujeme jen snímečky, jak spokojeně odpočíváme po “túře”. Iriska zalezla do batohu, ve kterém se nesla do lesa a Iffík  se rozvalil na pelíšku stylem “nic mi nechybí”.  
A vzkaz pro hafany, kteří zahrabali na zahradě pod borovicí poklad - jeden copánek na žužlání už Iffík večer našel !
Panička moc děkuje chovatelce Majdě za cenné připomínky, rady a postřehy. Ráda by, aby z nás vyrostli zdraví a krásní psi a věří, že s pomocí Majdy a jejich zkušeností se nám to podaří! Na dnešní procházce se přistihla, jak je pyšná, že si vybrala štěňátka právě z Neratovické skalky.

Více krásných foto na : http://majdan.rajce.idnes.cz/Iff_Iris/#Iff_Iris_7_4_2015_10.jpg

Tisknout článek   Poslat mailem známým